Výpravní budova železniční stanice Žatec byla postavena v letech 1871 - 1873 jako výpravní budova na hlavní trati z Prahy do Chomutova tzv. Buštěhradské dráhy, která se v železniční stanici Žatec protínala s tratí z Plzně do Mostu tzv. Plzeňsko – březenské dráhy. V roce 1902 byl dle návrhu Adolf Schrayera přistavěno východní křídlo s restaurací v přízemí a bytovou jednotkou v patře a oválné hlavní schodiště z nižší uliční úrovně do vestibulu v přízemí hlavní budovy. Přístavba byla navržena v novobarokním slohu, ale architektonickými prvky – půlkruhově zaklenutými okny s arkádovou římsou, nárožní bosáží a pásovou rustikou – navazuje a doplňuje na pozdně klasicistní ráz původní budovy.

Vzhled budovy se stavbou výrazně nemění. Dojde k obnově fasády a k napravení k historicky pozdějším nevhodným zásahům do vzhledu budovy. Odstranění přístavby na pozemku st.6190 a obnovení původních střešních světlíků na hlavní budově. Původní pozdně klasicistní budova navržená dle projektu Josefa Chvály je pěti-traktová třípodlažní budova s obdélníkovým půdorysem 45,0m x 15,0m s částečně zapuštěným suterénem se sedlovou střechou rovnoběžnou s podélnou osou budovy nad krajními trakty prolamovaná nižšími štítovými vikýři kolmo na podélnou osu objektu. Přízemí je v úrovni terénu ze strany kolejiště, ze strany přednádraží je v úrovni okolního terénu suterén. 

​